Nemám pět let může a říkám si, jak je to vůbec možné. Protože já jsem vždycky byla taková, že jsem vždycky měla nějaký vztah. Jenomže dneska je to jiné. Nevím, čím to je, ale od té doby, co mám syna a utekl jeho otec, tak si vůbec nemohu nikoho najít. A i když bych toužila po lásce a po nějakém muži, tak se mi vůbec nedaří někoho najít. Někdy si říkám, jestli je chyba ve mě. Jenomže nevím, jaká chyba by byla, když mám vlastně svůj dům, velkou zahradu a taky jsem finančně zajištěna. Vím, že mnoho mužů taky touží po lásce, stejně jako ženy. Ale to neznamená, že já mám smůlu. Nevím proč, ale nemám ani chuť jít na rande.
Během pěti let jsem byla dvakrát na rande a vždycky to dopadlo úplně katastrofálně a nevím čím jsem si to zasloužila. Moje maminka říká, že je to asi tím, že mám syna. Ale hlavně si nemyslete to, že si maminka myslí, že syn mě je překážka, to ne. My si jenom myslíme, že to možná asi vadí mužům, že mám dítě. Protože jinak s to opravdu nedokážu vysvětlit, proč zrovna já bych neměla může. Když to ale tak vezmu, tak moje maminka si našla nového přítele, i když je měla své tři děti. A všichni jsme bydleli v jednom velkém domě a bylo nám dobře. Je to už patnáct let a maminka je stále s tím svým přítelem.
Dokonce taky mají spolu malého syna, který je o sedmnáct let mladší než já a ono jim to hodně klape. A vy ani nevíte, že bych už taky toužila po nějakém muži a po nějaké lásce. Jenomže je to možná taky tím, že jsem ve věku takovém, kdy jsou všichni muži zabraní anebo ženatí. Anebo už zbyly jenom takové ty zbytky, které nikdo nechce. Sice mám taky seznamku na internetu, ale jak zjišťuji, vůbec to nemá žádný smysl a já si myslím, že asi už do smrti budu sama bez muže. A vy jste na tom jak s muži? Taky jste už delší dobu samy nebo jste třeba samy dobrovolně? Mě samotné nedělá dobře, ale každá žena je n atom jinak.